top of page

Od faulů k férové debatě: třeťáci se učili správně argumentovat

  • 29. 8. 2025
  • Minut čtení: 2

Aktualizováno: 31. 8. 2025

V rámci hodin komunikace, které jsou součástí našeho rozvrhu, se učíme mimo jiné i argumentovat či debatovat.



Třeťáci se během těchto hodin nejprve seznámili s argumentačními fauly - nesprávnými způsoby argumentace, které se snaží oponenta či publikum přesvědčit o pravdivosti tvrzení bez ohledu na logiku, smysluplnost či pravdivost. Studenti například hledali argumentační fauly na příkladech z vlastního života či vymýšleli vlastní situace, na kterých uváděli správnou i nesprávnou formu argumentace. 


Argumentační fauly, které jsme se naučili:

AD HOMINEM

Mluvčí vynechá argumentaci a zaútočí místo toho na svého oponenta a očerní ho.


Mluvčí A: „Myslím, že bychom měli mít méně domácích úkolů, protože po škole máme i jiné

povinnosti.“

Mluvčí B: „Ty si jen stěžuješ, protože se ti nikdy nechce dělat nic do školy.“

Mluvčí tvrdí, že oponentův argument je nepravdivý, protože oponent má osobní zájem na tom, aby byl pravdivý.


Mluvčí A: „Měli bychom zkrátit školní den, protože ke konci výuky už stejně nedáváme pozor a nikdo se nic nenaučí.“

Mluvčí B: „To říkáš jen proto, abys mohl sedět doma u počítače.“

Mluvčí vytvoří vlastní zkreslenou, přehnanou či špatně vyloženou verzi oponentova argumentu (či postoje) a následně proti ní sám argumentuje. 


Mluvčí A: „Podle mě bychom nemuseli mít tolik testů během týdne, je to stresující.“

Mluvčí B: „Takže chceš, abychom vůbec nic nedělali a jen leželi doma?“

Mluvčí uvede irelevantní tvrzení, které do diskuze přinese nová (ale nesouvisející) fakta, aby odklonil pozornost.


Mluvčí A: „Proč jsi byla na mobilu během výkladu?“

Mluvčí B: „Ale kluci vzadu mluvili celou dobu nahlas! Měla byste řešit je!“

Mluvčí apeluje na emoce lichotkami, vzbuzováním strachu, posměchem, strachem (z konformnosti, z různých nebezpečí), využívánim soucitu nebo pocitu viny.


Mluvčí A: „Můžeš to za mě dopsat? Mně se fakt nechce.“

Mluvčí B: „Měli jsme to dělat spolu.“

Mluvčí A: „Ale hele… já jsem teď fakt ve stresu, do toho rodina, škola, všechno. Pokud mi nepomůžeš, bude to totálně v háji. Jsi přece kámoš, ne?“

Mluvčí prezentuje pouze dvě protikladné možnosti (i v případě, že jich existuje více) a alternativy (úmyslně) zamlčuje.


Mluvčí A: „Musíte se víc snažit. Buď budete dřít, nebo propadnete.“

Mluvčí porovnává dvě věci, které ve skutečnosti nejsou dost podobné na to, aby takové srovnání dávalo smysl.


Mluvčí A: „Opisovat domácí úkoly je jako pomáhat kamarádovi. Pomoc přece není špatná.“


Poté následoval argumentační zápas. Měla by škola začínat v 9:00 a později? Měli bychom dostávat domácí úkoly? Měla by se škola starat o to, zda mimo ni student konzumuje návykové látky? Po výběru jednoho z těchto a dalších tvrzení se studenti rozdělili do dvou týmů - pro a proti - aby si vyzkoušeli vytvářet argumenty bez ohledu na jejich subjektivní postoj. Po krátké přípravě každého z týmů mohl souboj začít. Každý dostal prostor se vyjádřit, mezitím co studenti v porotě zaznamenávali proběhlé argumentační fauly. Na konci proběhlo shrnutí celého zápasu - nešlo o výhru nebo nejnižší počet proběhlých faulů, ale spíše o zvědomění si jejich používání. Šlo nám ovšem i o to, abychom si hodinu užili.





bottom of page